DEPILATOR

Ahoj, všichni, kteří čtete tuto stránku pravidelně, či nepravidelně, rádi, či neradi. I když kdybyste ji četli neradi, tak ji asi nečtete, že? Čili zdravím všechny milé čtenáře. Hodlám se s vámi dnes podělit o zkušenost s depilátorem. Můžu vás ujistit, že tato událost byla pro mě nervově vyčerpávající a kriticky bolestivá! A jak to všechno začalo?
Byly tu mé narozeniny a já dostala od tatínka naprostou svobodu výběru dárku. Tak jsem zatoužila po krosně. Zamítnuto. Chtěla jsem houpací křeslo či morče. Ne. (Sledujete tu naprostou svobodu výběru dárku?) Pozorný čtenář zavzpomíná, když jsem se v minulém roce v některém z TlachaPostů zmiňovala o těchto přáních. Zatím jsou pro mne nedostižná. Tak jsem si vymyslela depilátor na nohy. Odůvodnila jsem to tím, že již nehodlám krást bratrovy žiletky a nehodlám mít nohy plné škrábanců a vypadat jako nejbližší příbuzná Střihorukého Edwarda. Světe, div se, bylo mi vyhověno, dostala jsem penízky a s kamarádkou jsme šly ten zázrak koupit. (Jen pro informaci, Zdenislávka si depilátor kupovala měsíc přede mnou a první holení jí trvalo tři hodiny, v jejichž průběhu vypila 4 kafe a uvažovala o vysvobození = chtěla vyskočit z okna.)
Můžu vás ujistit, že to byl úděs na první pohled – jakmile jsem zahlédla maličkaté pinzetky, které vytrhávají chloupky, má fantazie zapracovala a vybavily se mi nože jak na zabijačku. Polkla jsem a tiše se otázala již zkušenější přítelkyně: “Bolí to?”
“Bolí,” obeznámila mne s krutou realitou.
“Vydržím to?” snažila jsem se vymanit si podporu.
“Ty? V narkóze možná.” A ona byla vždycky upřímná.
V tu chvíli k nám přiběhla prodavačka a ujišťovala mne, že jen napoprvé je to bolestivé, pak už jsou chloupky slabší a slabší. Bylo mi jasné, že ta ženská lže, až se jí od pusy práší. Stále jsem na ten osmý div světa s nedůvěrou zírala. Hop, nebo trop. Prostě jsem si ho koupila. Zahrabala jsem ho do hlubin batohu, aby mi náhodou neoholil záda.
Doma mne čekalo první seznámení. Jakmile jsem depilátor zapnula, začal nepříjemně vrčet (mně to připadalo jako cirkulárka) , pinzetky se rozeběhly jedna hrůza a já v první chvíli podle vibrování přístroje myslela, že mi snad depilátor vyměnili za něco docela jiného. Odběhla jsem si pro kafe, které jinak nepiji. Pak jsem se do toho pustila. Nádech – výdech. Nádech – výdech. Zapnout – přiložit k noze – vypnout. Zapnout – přiložit k noze blíže – vypnout. Kafe bylo vypito a já jsem zauvažovala o tom, že si dám panáka. Asi na dvacátý pokus jsem si řekla, že když to zvládly jiné ženy, tak já musím taky. Zapnula jsem ho, přiložila na nohu, zavřela oči a zatnula zuby a začala přejíždět po lýtku. Nejdříve jsem poděšeně kvičela, pěkně to štípalo, ale pak jsem si zvykla. Celková depilace byla provázena citoslovci vycházejících z mých úst, bratrovým smíchem z vedlejšího pokoje a vrčením depilátoru. Po skončení všeho jsem měla nohy jeden velký červený pupínek a vypadala jsem jako centrum pro lepru, ale ráno – holky!!!- ráno byly krásně jemné a nabraly i původní barvu! Chvilku nato si ho vyzkoušela maminka, která se předtím vysmívala mým bolestivým skřekům. Nyní jsem se vysmívala já a s jakou radostí!
A tak vám radím – nebojte se ho, nedávejte na první dojem. Koneckonců pro krásu se musí trpět. A také jsem slyšela, že depilační vosk je mnohem bolestivější záležitost, ale to jsem ještě nezkoušela a ani to zkoušet nehodlám. Jistě mne pochopíte.
(Pokud ale vy hodláte vyzkoušet depilační vosk, zatelefonujte Melovi Gibsonovi! Ten si ve filmu Po čem ženy touží vyzkoušel vše ženské, dokonce i stahovací punčochy a těhotenský test, jistě vám poradí jak na to! Kluk jeden šikovná!)

Nienna