MÁ ZÁVĚŤ

Až budete číst tyto řádky, nebudu už mezi vámi. O mě se nebojte. Netruchlete. Slzy neroňte. Jsem už na lepším, hezčím místě. (Tedy doufám, že jsem z té češtiny prolezl a teď po mně nejezdí vlaky pod Mariánkou...) Uvolnilo se nyní místo, místo z nejkrásnějších, v čele vašich řad, ale nejásejte, ženy proradné, neb jistě nezůstane dlouho nezaplněno. Je důležité pro naši věc (=pozvednutí slávy mužského pokolení z prachu, do nějž ho zadupala feminizace, kdybyste byly na pochybách), aby hnutí nezůstalo dlouho bez vůdce. Cítím, že můžu být na své dílo hrdý a mohu kráčet vzpřímeně dál vstříc světlým zítřkům. Možná se ještě setkáme pod jinými jmény, v jiných zemích a v jiném, snad vytříbenějším, stylu. Vždyť svět je jen malá vesnice, kde se takový velikán, jakým se snažím být, jen tak neztratí. Ale než se s vámi definitivní rozloučím, neopustím si pár rad na závěr.
1) Zní to už otřepaně, ale doopravdy se na maturitu učte už 4 měsíce předem! Já začal 2 měsíce před termínem a stihnout se to doopravdy nedá.Teď se v tom topím a v jádru se už předem smiluji se samými trojkami. Pokud byste nestíhali, nepáchejte sebevraždy! Škola za to nestojí a zářit můžete i v září.
2) Nezlobte učitele! Učitelé jsou taky lidi a nikdy nevíte, jestli sami nebudete učiteli.
3) Na ženský si dávejte pozor! Některé jsou schopny bez váhání zneužít svých předností k nekalým účelům a mají z vás pak akorát srandu. Je prostě těší, že jim koukáte, kam nemáte, a cítí v tom svou výhodu, protože jsou si vědomy absence vašeho myšlení v daném okamžiku...

A to je vše, moji milí přátelé...
Mějte se fajn. Navždy váš

MaHulena