POVOLÁNÍ

Zřejmě jste si všimli, že tady máme novou stránku, kterou chceme věnovat povolání. Ačkoliv je většina z nás ještě nezaměstnaná, možná se někdo věnuje brigádě, hodláme vás informovat o různých úskalích určitých profesí. Všichni si říkáme, jak je těžké přijít domů a zasednout k sešitům a učebnicím. Už abychom byli z té školy venku, měli pevnou pracovní dobu a po osmi hodinách zařvali “padláááááááááá” a celé odpoledne měli jen pro sebe. Takhle se to jeví jako pohádka, ale opak je pravdou. Představíme vám nyní povolání, ve kterém pevná pracovní doba neexistuje. Na příjmu musíte být i ve svém osobním volnu. Nikdy nevíte, co budete dělat v příští minutě, kam pojedete a s kým budete muset jednat a co všechno snášet. Představujeme vám “dealera” proslulého pivovaru Staropramen.
7:00 - Zařve budík a je čas vstávat. Předchozí den jsem přišel k rodině až v půl jedenácté večer. Nějaký nadřízený se rozhodl nechat všechno papírování na mně.
8:00 - Po sprše, snídani a rychlém kafi se obléknu a vyrážím do práce. Na dotaz manželky, kdy se vrátím dnes, odpovím pokrčením ramen. Tady jednotná pracovní doba neexistuje. Nikdy předem nevím, co ten den budu dělat. Jedno téhle práci musím přiznat – není tak úplně stereotypní, jak tomu bývá třeba u vysedávání v kanceláři.
10:00 - Jsem u první restaurace, kde vyřizuji objednávky. Dneska mám na starosti oblast Ústí nad Lasem, ale nikde není řečeno, že nebudu odvolán třeba do Liberce. Jedno je na téhle práci hezké – že se skoro se všemi znáte, jak projíždíte stejná místa. Někdy ale musíte jednat s naprostými debily.
10:30 - Zastavil jsem se na kus řeči s místním hospodským. Bohužel naše povídání ukončilo zapípání mobilu (to je strašná věc). Volá někdo z další restaurace, že potřebují objednat a do pátku přivézt 50 sudů Blaníku. Pečlivě musím vyplnit příslušný dokument, abych měl objednávku zapsanou a potvrzenou. Volám do Prahy a sudy objednávám. Na konci sedí někdo nový a je to totální blbec.
12:50 - Stojím u benzínové pumpy, dávám si kafe a jím bagetu. To je můj oběd. Zvoní mobil, nadávám. Mám jet do Prahy pro podepsané smlouvy ohledně dalších objednávek. Už se nepozastavuji nad tím, že Praha není mým regionem. Prostě jedu.
14:00 - Už projíždím kolem Ruzyně, když tu zazvoní mobil znovu. Nějaký hlavoun mi důležitě oznamuje, že pro smlouvy už jezdit nemusím, že je vše zajištěno. V duchu počítám do deseti a poté zavěsím.
14:05 - Volá dcera, jestli bych ji nevyzvedl ze školy. Nevyzvedl.
14:08 - Volá manželka, jestli bych nemohl něco nakoupit na večeři, ona prý to nestíhá. Nemohl, pokud nechtějí večeřet tak kolem desáté.
15:10 - Jsem opět ve svém regionu a vyřizuji objednávky. Mobil mi neustále zvoní a já už jsem z toho trochu (trochu víc) unavený.
16:00 - V jedné restauraci vzniká konflikt – nedodali pivo. Majitel má vztek a já se omlouvám za nezodpovědnost a nespolehlivost jiných lidí. Vysvětluji mu, že tohle není má práce. Práskne mi dveřmi před nosem.
17:30 - Mezitím co objíždím ostatní hospody a restaurace, dostanu zprávu, že se v 18:00 koná v Mostě dost důležitá schůze, které se musím zúčastnit.
18:00 - Schůze nezačíná. Šéfové mají zpoždění.
18:30 - Schůze. Nuda. Kručí mi v břiše.
20:30 - Zastavuji se u benzínky a telefonuji manželce, že budu do půl hodiny doma. Večeřím studenou pizzu a dávám si dnes již páté kafe.
21:00 - Jsem už skoro před domem, když tu si všimnu, že jsem zapomněl na jednu objednávku, kterou jsem se chystal vyřídit ještě před schůzí. Jedu tedy o 20 km dál a splním si své povinnosti.
21:50 - Přijdu domů, najím se, dám si sprchu a zalezu do postele. Z té však vzápětí vylézám, abych se na chvíli potěšil s rodinou.
Ač se to zdá nemožné, náš hrdina všedního dne má svou práci rád.

Nienna