KUŘÁCI

Jistě jste zažili ten nepříjemný pocit, když na vás dýchal kuřák, jak se z jeho úst, šatů řinul onen odporný smrad. Ano, je to tak. Kuřáci jsou jako blechy. Jsou téměř všude a těžko se jich zbavíte. Zkuste si pouze představit, jak sedíte v nejmenované restauraci a přímo za vašimi zády silně vykuřuje onen odporný. Nejprve jem-ně nasajete nosem, obličej se vám zkřiví v nepopsatelnou grimasu a poté si nahlas od-kašlete, jako byste chtěli dát tomu odpornému člověku najevo svůj názor, co si o něm myslíte. V 99 procentech to nestačí. Jednak že je to člo-věk s vyhulenou palicí, který nezná základy společenského chování, jednak protože je to velký tvrďák, správnej boss. Vy jen tak dále se-díte, pasivně kouříte a přiděláváte si na rakovi-ně. Ale my (hlavně já) se s tím nespokojíme. Je několik možností, jak se zákeřného kuřáka zba-vit. Zaprvé ho můžete nahlásit u obsluhy (po-kud restaurace sama nepodporuje kuřáky), ne-bo se můžete pokusit navázat s kuřákem smysluplnou konverzaci (což jde obvykle velmi ztěžka). V tomto případě bych pravděpodobně zvolil útočnou taktiku. Na kuřáka nesmíte být měkcí. Je to zvíře, které by vás hned rozsápalo. A to vy přece nechcete. Hlavně se ho nepokou-šejte oslnit frází tipu: “Prosím vás, nemohl byste zhasnout tu cigaretu?” Tímto způsobem nemáte šanci. Musíte si umět dupnout. Jestli to poža-dovaný člověk pochopí, típne cigaretu a objedná si tři štamprle, aby si spravil náladu. To bylo v tom horším případě. V tom lepším se to zvrh-ne k bitce a jak už to bývá, silní kuřáci na tom nejsou s fyzičkou úplně nejlépe. Po hodině od-cházíte s pocitem vítězství. Blahopřeji, zbavili jste jeden podnik blechy.
Nechci ale pomlouvat všechny kuřáky. Jsou tací, kteří se chovají slušně, mají zřejmě patřič-né vychování. To však nic nemění na tom, že když ucítím kuřáka, vyvalí se mi bulvy, zrychlí tep a rozšíří nozdry.
Další rada zní: Téměř vždy dávejte kuřákovi najevo svůj odpor ke kouření. Nebude vás mít v oblibě, ale v koutku duše ho bude hryzat svě-domí, že vina je na jeho straně. A opět máte vyhráno!
Pokud máte kuřáka v rodině, pokuste se sa-botovat jeho cigarety. Nejenom že pomáháte sobě, ale hlavně jemu. Ničte je, přidávejte k nim pepř, prostě cokoliv, z čeho by dotyčný usuzoval, že je na tabák alergický. A máte vyhráno! Stojí to však mnoho sil, ale za ten pocit to stojí, nebo ne? Časem budete vycvičeni a obrněni proti kuřákům tak jako já. Budete jim dávat rány pod pás a oni budou skučet jako psi, kteří už nedostali týden nažrat. Kouření jim znechutíte a ještě vás bude hřát svědomí, že jste někomu pomohli. Ať si klidně začne chlastat. V restauraci to stěží ucítíte (pozor, v hospodě je to jiné).
Nechtěl jsem vás, “kouřící lidé”, urazit, jenom jsem se vám chtěl porýpat v duši, zdali ovšem nějakou máte.
Pokud jsem tak neučinil, chcípněte si na rakovinu nebo na co chcete. :o)
Ale jestli jste si vzali mé rady k plicím, ne-trapte se. Není to vaše chyba. To v obchodech, ti za to můžou. Prodávají tabák (a nejen to) mla-distvým.

Lucky Luck