DLOUHEJ KOUŘ

Neznám nikoho, kdo by nikdy nezkusil cigaretu. A dokonce si myslím, že se tato zkušenost nevyhnula ani jednomu z našich vzorných profesorů. Já svou první vykouřila už ve dvanácti letech. Byl to zážitek. Kouřili jsem za starým vyhořelým domem a já tehdy uvažovala, jestli vyhořel díky tomu, co mám v rukou, a nezodpovědnému típnutí. Ať je to, jak chce, za tím domem se naučil kouřit snad každý v Litoměřicích, mou babičkou počínaje. Vzal nás tam můj kamarád z domu, kde bydlím. Tehdy byl asi v osmé třídě a pro nás, pět nezkušených holek, to byl bůh. Teď už ovšem není, protože on v té osmé třídě asi stále ještě je.
Shromáždil nás v kruhu a jako zkušený učitel nám osvětlil, co je to filtr, proč zežloutne, jaká značka cigaret je pro tvrďáky, jako je on, zatímco mi žmoulali v ruce upocenou startku. Pak si ji labužnicky strčil do pusy a zapálil ji.
To samé udělal s našimi. Chutnalo to hrozně, lezlo nám to ušima a smrdělo to.
Ale pro mě to byl největší zážitek od dob, kdy jsem poprvé uslyšela Kelly Family. Za chvíli se klučina rozhodl, že je nejvyšší čas nás naučit šlukovat. Po prvním “šluku” jsem si myslela, že vykašlu i ohryzek. Moje spolužačka Anička se pozvracela. Nicméně jsem měla pocit, že umím kouřit.
Za svou první zkušenost jsem zaplatila tři krabičky cigaret a měsíc dvojitých úkolů z matematiky, protože jsem jeden navíc dělala pro výrostka. Zbylá děvčata pak vypracovávala český jazyk a další předměty. Ale asi jsem neměla to štěstí, že mě první pokus odradil. Ale na rozdíl od ostatních “postižených” jsem kouřit přestala už ve čtrnácti letech. Ale do té doby jsem byla jediným kuřákem v naší rodině, i když jsem o tom věděla jen já.
Ráda bych vám v budoucnu popsala své zkušenosti se značkovým doutníkem, ale to už nedopadlo jen kašlem, a proto o tom raději pomlčím.

Koogy