Martina zaujalo jméno jedné dívky na papíře, a tak se osmělil: “A copak děláte třeba tady s tou Blankou?"
“Hrajeme," potvrdil naše myšlenky pan Jonák.)

Jak jste se dostal k divadlu?
No, já jsem začal už na střední škole, chodil jsem do hereckého kroužku, kde jsem také potkal svého dnes velice dobrého přítele. Petra Landu a ten mě vlastně přitáhl až sem.

(V tomto okamžiku Martina zaujal obrázek jedné dívky, vystavený za sklem. “A copak to tu máte za sličnou ženu?" zajímal se psychopat Psychopatické poradny.
“To je..." odmlčel se pan profesor, aby našel jméno krasavice , “Helena Houdová."
“Taková veverka," nechala se slyšet naše milá Koogy, ale rozhovor pokračoval.)

Takže v budoucnu chystáte představení?
Ano, připravujeme hru od Josefa Kajetána Tyla České Amazonky, což je hra o vzpouře žen proti mužům. Premiéra bude asi na jaře. Jinak zkoušíme ve sborovém domě církve bratrské, kde budeme asi i hrát.

Co zážitky? Co byste nám řekl?
No, hrozná sranda je při zkouškách, které trvají tak hoďku dvě. Pak si ale jdeme někam sednout a analyzovat tu zkoušku, což mně se líbí nejvíce.

Jaká byla zatím vaše nejoblíbenější role či hra?
No, já jsem zatím hrál jen v jedné hře (smích). Jmenovalo se to Císařův mim a hrál jsem tam postavu Maxentia, což je takový intrikán, který využívá přerodu tehdejší společnosti (nástup křesťanství) ve svůj vlastní prospěch. Je to záporná role, ale okouzlující. Nejvíce mě bavila scéna, kde mě sváděla císařova milostnice.

Takže pozor pozor, neustále mějte oči otevřené a sledujte předávání cen Oskara, protože jednoho dne vejde na prkna, která znamenají svět, i náš milý pan profesor Jiří Jonák a třeba nás pozve na nějakou divokou oslavu!