Jak zjišťuji, na muže se nedá
stěžovat. Pou-ze konstatovat, pak vám totiž všechno
přijde mnohem jednodušší a váš optimismus
nesplaskne jako mýdlová bublinka. Jak jsem tak přemýšlela,
došla jsem k názoru, že muži jsou krásně mužští,
ale ženy jsou prostě božské!
Ale co je to vlastně muž? Je to stvoření se dvěma
nohama a osmi rukama. Také jsem slyšela, že je to jen
několik centimetrů masa navíc...(ehm, tady tedy
nebudeme mluvit o dvou metrech, ale o dvou centimetrech...)
Čeho se muž bojí? Ženské geniality a vyna-lézavosti
a fantazie a faktu, že mu stejně na tu nevěru přijde.
Muži se bojí fénovat si vlasy, hezky se navonět, aby
nebyli pokládáni za homosexuály. Muži se bojí samozřejmě
také o sebe. Nemívají ani tak chřipky, rýmy, angíny,
kašle či záněty středního ucha. Bývají to spíše
nádory na mozku a tuberkulózy.
A co si vlastně muži myslí o módě? To je sporné. Některé
ženy tvrdí, že muži jako takoví jsou součástí ženské
módy. Ale proč nezasvětit muže do světa módy? Pak
mu nebudou zbývat peníze pro další ženy...
Aha, co si tedy myslí muži o ženách? To ni-kdo neví.
Jisté je, že muž nechápe svou ženu, a vysvětlení
tedy hledá u nějaké další, aniž by si byl vědom
toho, že je to také žena. Ženě sta-čí poznat
jednoho muže, aby poznala celé maskulinum, ale muž by
mohl poznat tisíce žen, a stejně tu svou druhou polovičku
nepochopí. Ale i my ženy jsme naivní, přiznejme si to.
Všichni chlapi jsou prakticky stejní padouši - mimo
toho, kterého jsme právě poznali.
Je až úžasné, co všechno dokážou muži zničit a
JAK to dokážou zničit. Jsou schopni oddělat hrnec tím,
že na nich nechají měsíc schnout a plísnit těsto na
palačinky. Jsou schopni chlupy ucpat celý vodovodní
systém. Jsou schopni vysavačem vysát prach i se zá-clonami.
A zejména tři druhy mužů ničí štěstí ženy -jeden,
jehož žena marně získává, druhý, jehož se marně
snaží zbavit, a třetí, který se chce zbavit jí.
Nesnažte se mluvit s muži, kteří mají právě své
dny. Je to jako osedlat divokého býka, dá vám to strašnou
práci, a nakonec vám to stejně k ničemu nebude!
A manželé? Tak to jsou taky muži. Manžel neexistuje
bez novin. Má je na to, aby si je u snídaně dával před
obličej - manželka tak ví, že je to tiché gesto, jak
říci, že to jídlo je studené a nepoživatelné. Manželé
nám nesmějí doma vyhasnout, jinak vzplanou jinde, takže
ženy - manželky musí vědět všechna oblíbená jídla
svého muže, nebo alespoň restaurace, kde je prodávají.
Muži jsou komičtí při mytí nádobí, při oblé-kání
ponožek, při ranním vstávání, při luxo-vání a
vytírání, ale také jsou legrační v tom, že si přejí
být u ženy vždycky první, ale nikdy ne poslední.
Nikdy, ženy , NIKDY nedávejte muži volnou ruku, jinak
ji najdete někde na sobě!
Jak bych to ukončila? No, asi tak, že když Bůh tvořil
muže, tak se asi pouze procvičoval. Na druhý pokus už
mu to vyšlo o něco lépe...
(inspirovaly mne výroky: P. Woodové, C. Deneuveové, H.
Rowlandové, G. Uphamové, Z. Gaborové, M. Westové, J.
Mansfieldové, K. Milletové)
Nienna
|
