POPULARITA

Popularita = horror. A naprosto nechápu lidi, kteří touží po slávě a chvále, kteří touží ukazovat se na veřejnosti. Pro mě je něco takového zlá noční můra, protože se mi pokaždé něco stane. Pokud jsou na mne upřeny více jak dva páry cizích očí a já mám něco předvést, osud začne nezadržitelně pracovat proti mně. Jen někdy čekám, kdy se na mne zřítí strop a odkud na mne vtrhne stádo slonů a buvolů...
Už delší dobu hraji na klavír a baví mě to, do té doby, než zjistím, že jsem zapsaná na koncert. Pak nastane období, kdy mám simulované chřipky a rýmy. Ale můj učitel na mne vymyslel sprostou lest. Vždycky mi o koncertu řekne jenom dva týdny předem.
"A snaž se!" dodá se zadostiučiněním.
Ani se tak nebojím zasednout za klavír a před plným sálem něco zahrát, spíše jako příchodu ke klavíru a odchodu do zákulisí. Konám totiž chůzi na vysokých podpatcích a třesu se jak sulc, protože moje nohy jsou trénované na tenisky. Jenom čekám, kdy se na naleštěných parketách rozplácnu jako volské oko...
Dodnes si pamatuji na svůj nejhorší koncert. Jednou přijít musel a já to samozřejmě podvědomě vycítila. Kamarád z konzervatoře se mne snažil uklidnit a dvě hodiny před naším vstupem na pódium mne povzbuzoval. Jemu se to řekne, když mi jenom otáčí noty u šestistránkového přednesu!
"Potřebuješ panáka!" rozhodl se. Nenašel žádný alkohol a naše kapsy byly prázdné. Přinesl mi kávu. Mírně jsem po ní zezelenala, ale kamarád konstatoval, že mám lepší barvu.
Vstoupili jsme tedy na pódium, on se sebevědomě uklonil za mne, já se idiotsky culila na rodiče ve čtvrté řadě. Usedli jsme oba dva na širokou lavici u klavíru.
"Je to nízko," šeptla jsem.
Vyšrouboval mi ji o něco výš, ale neupevnil ji. To jsem ovšem netušila a začala hrát a po několika taktech se mi vracela sebedůvěra. A najednou se mi mihly klávesy před očima , cítila jsem klouzavý pohyb dolů, kousla jsem se do jazyku a ... No, prostě nám lavička sjela až dolů, takže jsem na klapky klavíru hleděla z několikacentimetrové blízkosti. Lidé se ani nesnažili tajit smích a veselí.
Kamarád se taky tlumeně chechtal, já ho v myšlenkách vraždila.
Prokletá lavice mne zradila ještě jednou. Dohrála jsem tu skladbu bez chyby, zvedla jsem se, punčocháče se mi zahákly o cvoček na černé potahové kůži a šup!, bylo tu oko jak hrom. Ve snaze zmizet co nejdříve z očí těch zlomyslníků jsem ihned zamířila do zákulisí, které bylo zastíněno těžkým semišovým závěsem. Bohužel z druhé strany přicházel někdo další, takže když jsem "oponu" odhrnula, vyjekla jsem leknutím při pohledu na bledou tvář jakéhosi chlapce, který se mne lekl také, pověsila jsem se na závěs a efektně jsem se zhoupla přes schody do vyteplené místnůstky mezi ostatní účinkující. Závěs varovně zapraskal, ale vydržel. Ostatní nevydrželi a vybuchli smíchy.
Tak tohle se stalo před dvěma lety. Od té doby nevystupuji. Nesnáším totiž popularitu...

Female