"ZUBY - POHROMA HUBY"

Mnozí z vás asi už vědí, o čem se hodlám v následujících řádcích zmínit. Někteří třeba netuší, takže vězte, že dne 1. 6. 2001 se na zimním stadionu v Ústí pokoušelo překonat rekord v hromadném čištění zubů téměř 4000 lidí. Blíže vám popíši, jak vše probíhalo.
Když jsme se dostali na ono místo, většina z nás chtěla zariskovat a tajně zmizet. Před našimi zraky se totiž rozprostírala neuvěřitelně dlouhá (nekonečná!!!!) fronta lidí, kteří se na sebe mačkali jako sardinky. Nechtělo se mi věřit, že ti všichni si chtějí vyčistit zuby. Navíc byli někteří v maskách (pamatuj na Den recese), které jim poněkud kazil vytrvalý lehký déšť. No, děj se vůle boží. Vcucli jsme se do fronty, a když už jsem měla okopané kecky, ošlapané džíny, zmrzlé palce a mokré vlasy, vyfásla jsem kartáček, kelímky, vodu. Narychlo jsem se přiřadila ke skupině, která měla i pastu. Má blízká milovaná Koogy měla teplotu 38 a vypadala na rozsypání (ale přesto roztomile, Koogy!). Po několika minutách ji přešla radost i z kartáčku fosforově zelené barvy. Uchýlili jsme se k mantinelu, nasadili utrápené výrazy, jelikož hudba řvala, a několik chytrých lidí se rozhodlo kouřit. Bylo nedýchatelně. Ač jsem si to nechtěla přiznat, zastesklo se mi po dějepisu (na kterém jsem mohla v té době být a sedět v suchu a teple) a středověkých dějinách čehokoli. Začali jsme se bavit na téma, jak asi spočítají všechny ty lidi. Jelikož celá akce mi přišla potrefená a střelená, zastávám ještě dnes názor, že URČITĚ!!!!! počítali šlápoty před stadionem a celkový počet vydělili dvěma. Strávili jsme tam něco přes hodinu, pak jsme si vyčistili během tří minut zuby, rozlili vodu a odcházeli. Pořadatelé žádali, abychom nechali odejít nejdříve mateřské školky, ale vidina blízké svobody nám zastínila zrak a my se vrhli k východům. Jakmile jsem se nadechla čerstvého smogu, už se mi sice po dějepise nezastesklo, ale já si svatosvatě slíbila, že příští rok zanechám touhy lámat rekordy.

Nienna