Abyste si
nemysleli, že se mě zbavíte tak snadno, rozhodl jsem
se vás trochu postrašit ze záhrobí. Tentokrát už
opravdu, ale opravdu naposled.
Vždy jsem si představoval maturitu jako peklo anebo ještě
líp jako recept na dobrou pečínku. Lidskou pečínku!
Nejdřív si vás pěkně naklepou. Pak si vás na týden
naloží do učebnicové marinády, na potítku jemně
opečou ve vlastním potu a za pár minut je po vás už
jen špinavé nádobí...
Už nebudu dále strašit primány. Maturita je sice
horor, ale přežít se to dá! Já to taky přestál, a
proto vám píšu, jak na to. Je poslední zvonění. Cítím
se blbě. Připadám si tak trochu jako homelesák a děsí
mě, jak mi všichni chválí převlek (vždyť nemám
ani odpovídající lodičky!!!!!). Když se konečně
vybralo dost, jdeme do Kulťasu. Na rozdíl od jiných (Stojči)
piju s mírou. Jde mi to nad očekávání dobře. Stále
mi někdo osahává poprsí, a to i přesto, že vedle mě
sedící Krejči má větší a hezčí (zaslechl jsem 70
D). Odjíždím celkem brzo.
První dny svaťáku jsou ve znamení pohody. Většinu
času trávím opalováním před barákem a přitom si
čtu češtinu.
Koncem týdne začíná jít do tuhýho: z češtiny mi
chybí 10 otázek, němčinu a angličtinu jsem ještě
ani neviděl a infarktové stavy mi přicházejí při
pohledu na štosy učebnic z dějáku....
Je pondělí. Na zahájení maturit přicházím poslední.
Nemůžu dýchat. Uklidňuji se zjištěním, že ostatní
jsou na tom stejně - fyzicky, psychicky i vědomostně.
Máme štěstí, předseda komise je pohodář a navíc němčinář.
Odpoledne se doučuji češtinu. Umím už jeden celý předmět!
Večer svištím skrze němčinu.
Úterní ráno začíná ukrutným faktem: už zítra! Mám
hysterické stavy. Bolí mě hlava. Nemůžu se na nic
soustředit. Jsem nevyspalej, protože se mi zdají německo-anglické
noční můry o českých spisovatelích... Ještě
dopoledne sfoukávám angličtinu. (Udělám dvě otázky
a poté se rozhoduji spoléhat na svou genialitu a hodiny
strávené na doučování.) Z dějepisu pořádně stíhám
pět otázek: pravěk, staroorient, Řecko, Řím a
dekolonizaci. Dále vkládám svůj život do rukou osudu.
Je mi špatně, chvilkama i mdlo. Snažím se opakovat si,
ale nejde mi to. Jsem na pokraji šílenství. Pak
najednou jdu na řadu v ČJ. Modlím se za dvacet devítku
= světová próza druhé poloviny 20. století. Tahám
si přirozeně české divadlo mezi válkami. Z mluvnice
mám pocit, že jsme to v životě nebrali. Nakonec jsem
to nějak zvládnul. Docela to ušlo. Při angličtině
jsem málem dostal mrtvici, protože jsem si vytáhl USA
Na tuhle otázku jsem byl natěšenej jako na svoji
budoucí tchyni! Na němčině jsem perlil o primitivním
Reisen. Dějepis si už moc nepamatuju. Asi jsem byl v
částečnym bezvědomí. Cítil jsem se strhanej jako
borůvka na Mácháči. Ale udělal jsem, a proto nešilte,
vy to prostě taky uděláte!!!
P.S.
Někdo září, někdo v září! A JE TO!
Váš
MaHulena
|
