C h i n a s k i

Chinaski jsou kapelou mající výjimečný cit pro hity. Kdo by neznal jejich Kláru (Biglesova Zlatá tříkolka, viz foto), 1. signální, Dlouhej kouř, Jaxe či Drobnou paralelu? A přitom (nebo spíše právě proto, že) se všechny dají s klidem zahrát u táboráku. Skupina vznikla už v roce 1988 v Jičíně jako Starý hadry. V létě 1994 se kapela přejmenovává na Chinaski, podle autobiografické postavy amerického spisovatele Charlese Bukowského. V listopadu 1995 Chinaski vydávají první desku pod producentským dohledem Radima Hladíka a objevují se i ve filmu Petra Zelenky (mj. Knoflíkáři, Samotáři) Mňága: Happyend. Druhá deska Dlouhej kouř (“To se nám to dlouze kouřívalo...”) přichází na svět v říjnu 1997 a Chinaski se stávají jednou z nejoblíbenějších, nejprodávanějších a nejhranějších kapel u nás. Tuto pozici potvrzuje také další album 1. signální (17. května 1999). Začátkem roku 2000 sextet Malátný, Táborský, Rajchert, Stivín, Ježek, Grohman opouští Petr Rajchert (nestíhá herectví a rodinu), Adam Stivín (věnuje se kapele Gang a la Basta) a trumpetista Ježek (odchází k Hradní stráži). V červnu 2000, příchodem tří nových muzikantů, vzniká současná sestava: Michal Malátný - zpěv, kytara; Franta Táborský - zpěv, kytara; Marcela (MacRela) Chmelířová - baskytara; Štěpán Škoch - zpěv, saxofony, flétny; Petr Kužvart - zpěv, trubka, perkuse; Pavel Grohman - bicí. Dne 6. listopadu 2000 vychází čtvrtá, pohodová deska Na na na a jiné popjevky s pilotním singlem Klára následovaná opět hromadou koncertů. A co dál?

(Chinaski se Zlatou tříkolkou za úspěch v Biglesově hitparádě)

Abychom to zjistili, zašli jsme si (po jejich ústeckém koncertu 29. 5. 2001 v multifunkčních prostorách restaurace Doma) trošku popovídat s frontmanem Michalem Malátným.

Myslíš si, že Petr Rajchert svými filmovými a divadelními rolemi zviditelnil kapelu?
Rozhodně. Ne divadelními, ale rolí v Životě na zámku nám rozhodně pomohl. Ale dneska jsem se dočetl v jednom sku.... časopise, byl to Spy, že Rajchert založil naši kapelu a tím, že hrál v Životě na zámku, ji “postavil na nohy”. Což se mě nesmírně dotklo, protože je to prostě nesmysl. Když vznikly Chinaski, tak on v nich ani nebyl.

To byly ještě Starý hadry...
Tam on hrál, pak odešel. Pak jsme to přejmenovali na Chinaski a pak se zase vrátil...Takže tohle jsou prostě nesmysly.... Ale v té době nám to pomohlo hodně. To bylo už po naší první desce. Ta vyšla v roce devadesát pět. A v tom roce devadesát šest, kdy běžel ten seriál, nám to pomohlo dostat se do takového širšího povědomí, protože časopisy, jako je Vlasta, by s námi rozhovor nikdy neudělaly. A udělaly ho právě kvůli Rajchertovi. Takže v tom jsme mu vděční a zavázaní, ale... to je všechno.

Víte, jaký je věkový průměr vašich posluchačů?
To nevím, ale to spektrum je široké. Je fakt, že na nás chodí mladé holky, které jsou v prvních řadách. K tomu bych chtěl dodat, že od té doby, co odešel Petr s Adamem, jich chodí mnohem méně, za což jsem vlastně celkem rád. (smích) Ale zažijeme i koncerty, kde je více kluků, takže si nemyslím, že jsme taková ta “holčičí kapela”. A pak přijdou i lidé, kterým je přes třicet, a přijdou i se svými dětmi. Takže si myslím, že nás poslouchá vlastně spousta lidí. Těší mě, že je to tak široké spektrum lidí.

Dnes večer jste před 1. signální hráli zajímavou předehru...

To je taková píseň, První máj od Karla Hynka Máchy, kterou jsme vymysleli už jako Starý hadry, když nám bylo sedmnáct, a teď to občas hrajeme jako legraci.

Zaznělo ještě něco jiného od Starých hadrů?

Od Starejch hadrů je ještě Vinárna U Valdštejna a tu jsme hráli opravdu už když mi bylo šestnáct. Přesně takhle i s tím recitativem.

Vydá se někdy znovu deska Starých hadrů?

Ne, nevydá. To jsme vydali jen jako rarity a bylo přesně pět set cédéček a pět set kazet s tím, že se prodá jen těchto tisíc kusů. Už je vyprodaná. Ale přemýšlíme o tom, že bude v MP3 ke stáhnutí na Internetu.

Jaké máte nejbližší plány? Bude nějaký nový singl, videoklip, nová deska...?

Na nové desce jsme začali pracovat, ale vyjde až za rok na podzim. Ale příští pondělí jdeme do studia a máme připravenou jednu píseň, která je úplně nová, jmenuje se “Jsem mladý, mám se dobře” a chtěli bychom ji natočit, vydat jako singl, udělat k ní klip a přes léto ji hodit na trh jako úplně novou písničku.

Takže singl se bude prodávat samostatně, nebo ho doplníte o nějaké bonusy, coververze, remixy...?

To uvidíme, jestli se (ta píseň - pozn aut.) “chytne”. Možná že na podzim uděláme takové EP, kde bude ta úplně nová píseň, a chceme také předělat píseň Cesta. Teď ji zkoušíme a děláme úplně novou, třetí verzi. A k tomu ještě máme - není to vánoční píseň, ale je to taková klidná píseň, kterou bychom mohli také na podzim vydat. Třeba z toho bude tří-čtyřpísničkový singl, který by se mohl na podzim prodávat.

Máš nějaký rituál na psaní písní, který vždy zabírá?

Mně dělá dobře, když někde hrajeme a já po koncertě nejedu s kapelou na hotel autem, ale jdu pěšky sám po městě. Třeba hodinu chodím po městě, vydechnu si, všechno si srovnám v hlavě a pojmenovávám si vše, co jsem zažil, viděl, slyšel... A to se mi nejlépe píšou texty, když se po nocích v cizích městech chodím procházet. Ale že bych to dělal pravidelně, to ne. Rád někdy využiju takovou příležitost. Třeba na Slovensku je to úplně úžasné. (zasněně) Prohlédnout si noční Prešov a přitom si napsat pár rýmů. (smích) To mám pocit, že mi to jde jako líp. Anebo málokdy... Já jsem vůbec málokdy doma a skoro vůbec nikdy tam nejsem sám, protože mám přítelkyni. A jsou někdy vzácné chvíle, kdy jsem tam úplně sám. To se mi stane třeba jednou za čtrnáct dní jedno odpoledne. A to je moment, který také dokážu využít a dostat se do té nálady, kdy si vezmu papír a začnu psát nějaké věci. Anebo si píšu do počítače takový nárazový deník a tam si zároveň zapisuji nějaké věty, které se mi líbí, a často z toho vznikne text.

Máte už dost desek. Neuvažujete o vydání výběru hitů, a pokud ano, byl by to spíše unplug, živák, nebo klasicky poskládaný výběr z předchozích desek?
Máme ve smlouvě, že vyjde do roku 2006. V roce 2006 pravděpodobně vyjde naše Best of, ale je to zatím tak daleko, že jsme neřešili, jakým způsobem se to bude dělat. Nejjednodušší je samozřejmě vybrat ty písně z desek, ale protože se mi líbily naše akustické koncerty, tak si myslím, že by stálo za to, aby i to Best of vyšlo jako živák, kdy polovina desky bude “narvaná” elektricky a polovina akusticky. Takové Best of live. Ale jste zatím jediní, komu jsem to řekl. Nikomu v kapele jsem to ještě ani neřekl. (smích)

Kolik do té doby ještě vydáte desek?
To vám neprozradím.

Používáte spoustu exotických nástrojů. Jak jste k nim přišli? Můžete některé jmenovat?
Máme kamaráda, který se jmenuje Kamilo Kaller, nahrával s námi na dvou deskách, je to perkusionista, prvotřídní, a ten na to nahrávání dotáhl batoh plný takovýchto chrastítek a chřestidel. No a my jsme si je potom sehnali. Ani nevím, jak se jmenují. Jedny jsou Caxixi, a ostatní si nepamatuju...

Zabíjí kopírování hudbu?
Rozhodně. Ale žijeme v takovém světě, kdy já sám nevím... Když někdo přijde s cédéčkem, které má vypálené, a chce ho podepsat, tak mu ho prostě nepodepíšu. Ale nebudu naštvanej. Já to úplně chápu, když to cédéčko stojí pět stovek. Já být student, tak bych si ho vypálil taky. Ale zase na druhou stranu, nemůže čekat, že budu z toho nadšenej. Ale náš vliv na to kolik bude stát cédéčko, je minimální, v podstatě je úplně nulový.

Váš kytarista, František Táborský, měl dnes na sobě reprezentační dres ČSSR. Je to kostým, nebo je to pravý dres?
Je to kostým. Já jsem vždycky rád hrál v dresech a jeho otec trénuje anglickou házenkářskou reprezentaci. Tak jsem mu říkal: “Řekni doma tátovi, vole, jestli nemá dres s tím lvíčkem. Ten bych chtěl; v něm hrát.” A on mi sehnal krásnou bílou bundu Adidas s nápisem ČSSR na zádech a já jsem v ní párkrát hrál. A Franta teď hraje tady v té. To je jenom fór nebo kostým. Nemá to žádný hlubší význam.

Co ty a vegetariánství?
Jsem vegetarián z donucení. Měsíc a půl držím drsnou dietu, protože jsem měl zdravotní problémy a můj lékař mi nařídil dietu, takže už měsíc a půl jsem vegetarián a mám asi tři věci, které můžu jíst. Nemůžu ani brambory... (smích)

Kdo z vás je ten KUTIL?
Můj otec. Tu písničku jsem vymyslel já, takže ten kutil bych měl být vlastně já, ale já jsem po svém otci a můj táta je kutil non plus ultra. Kutil tělem i duší. Inspiroval mě můj tatínek.

Proč je vaším symbolem zrovna žárovka? Kdo to vymyslel?
Žárovka je na obalu naší první desky. Je to symbol nějaké pozitivní energie. Hrozně se nám to líbilo a bylo to s kapelou vždy spojené, takže v tom pokračujeme a máme žárovku pořád. Přijde mi, že už to nemusí mít žádný hluboký význam, ale všichni vědí, že Chinaski a žárovka patří k sobě.

Bigles, Bruto, RadEKStrnad