U ZVÍŘÁTEK V ZOO

Ve čtvrtek 31. srpna 2000 proběhlo v děčínské ZOO slavnostní otevření expozice regionální fauny, kde jsou zvířata Českosaského Švýcarska. Při té příležitosti jsme se i my (byly jsme 3 holky) vydaly za zvířátky.

V ZOO v Děčíně jsme ještě nebyly, tak by to mohl být hezký výlet. Ještě koupit film do foťáku, abychom zvířátka hezky vyfotily, s milým prodavačem jsme si zavtipkovaly. Den krásně začal. Místo předpověděného deště na nás pěkně svítilo sluníčko. Kdysi možná fungoval výtah na Pastýřskou stěnu, ale dnes najdete leda značně oprýskaný zavřený vchod. Jak se tedy dostat nahoru? Na ukazateli jsme našly Pastýřská stěna po červené. Zrada, dělila se na dvě. Zvolily jsme tu špatnou, ale nakonec jsme skončily tam, kde by asi měla být ZOO. Ve vedru jsme se plazily do velmi příkrého kopce kolem honosných vil a pak lesem, vyšly jsme u krásné, nově zrekonstruované restaurace plné starých obtloustlých Germánů na obědě. Zajímalo nás, jak se tam s jejich pupkama mohli vyplazit. Aha, z druhé strany vede silnice.

Konečně jsme našly vchod do ZOO. Prošly jsme celou zahradou a asi třetinu zvířátek jsme neviděly, protože se buď před námi schovala, anebo dobře zamaskovala. Děčínská zoologická je úplně jiná než ústecká, tyto dvě zahrady se dají těžko srovnávat. Děčínská je sice o mnoho menší, ale rozhodně neprohloupíte, když ji navštívíte. Zbloudily jsme i do té části ZOO, která měla být teprve slavnostně otevřena. Zde nás vylekal mluvící krkavec, který najednou začal křičet nějaké jméno, a překvapila psycho-veverka, která ve své kleci popobíhala neustále 20 cm doprava a zase 20 cm doleva a tak neustále … (to jí vydrželo alespoň hodinu). Tato část zoologické je velmi pěkně navržena a její obyvatelé zde žijí ve svém přirozeném prostředí. Jsou zde rozmístěny informační cedule o životě těchto zvířat a zároveň i o ekologii.

Ve 13 hodin se všichni shromáždili a čekali na zahájení, místo shromáždění nebylo zrovna ideální, protože skoro nikdo nic neviděl a my také ne. Stále se na někoho čekalo, až jsme se konečně dočkali. Přijela ohromná delegace pánů našňořených v saku a s kravatou a zaplnila místo zcela vepředu, takže jestliže jsme do teď neviděly nic, tak od teď jsme neviděly už vůbec nic. Z projevu jsme se dozvěděly, že kromě různých jiných významných lidí z Čech i z Německa je tu i ministr životního prostředí Kužvart, náměstek ministra pro místní rozvoj a zástupce Evropské komise. Tento projekt financoval program PHARE CBC a město Děčín za přispění Evropská unie, která poskytla celkem 109 470 EUR. Ministr životního prostředí pronesl slavnostní řeč, předem se omluvil,že hned musí odejít, protože v 15 hodin odlétá na EXPO 2000 do Hannoveru, přestřihl bílou stužku, počkal, než bude odhalena plaketa, proběhl nově otevřenou expozici a ve svém vládním autě zmizel. Brzy zmizelo i auto s vlaječkou EU a pak i ostatní nablýskaná fára. Málokdo z těch lidí si prošel celou zoologickou zahradu a těžko si už přečetl ceduli, která informovala o kácení deštných pralesů kvůli tabákovým plantážím (pro zajímavost – pro 300 cigaret se pokácí 1 strom), a tak není divu, že téměř polovina delegace kouřila. Zvířátka kromě mnoha hlučných návštěvníků plašily i mobilní telefony, které se ozývaly ze všech koutů, někdo si přijel do ZOO popovídat jen o tom, co umí jeho nový mobil, přečíst kamarádům jejich biorytmy z mobilu a pak se zadarmo najíst.

Zatímco se všichni cpali, my jsme potkaly jednoho starého dědu, který zná celou ZOO nazpaměť a většina zvířat jsou jeho kamarádi. Prošli jsme s ním celým areálem znovu a viděli i ta zvířata, která byla předtím zalezlá, anebo zamaskovaná. Nejvíc se nám líbil krásný kakadu jménem Artur, který má dědu velmi rád a nechává se od něj nekonečně dlouho drbat. Artur byl jediný, kdo ochotně pózoval našemu fotoaparátu. Děda nejenže věděl snad všechno možné i nemožné o všech zvířatech (i nezvířatech), tak taky navštívil všechny ZOO u nás a mnoho dalších v cizině. Děda nám vyprávěl spoustu zajímavých a vtipných historek , které zažil se zvířaty. Ke konci naší zajímavé prohlídky zahradou jsme začali potkávat i jiné návštěvníky, kteří dědu uctivě zdravili a oslovovali “pane doktore”. Z našeho dědy se vyklubala významná osoba.

Až někdy půjdete do některé zoologické zahrady a potkáte tam kulhajícího dědu o holi s fotoaparátem na krku, který se bude přátelit se všemi zvířaty, tak před ním neutíkejte, rád vás s nimi seznámí.

Téže

Děčínskou ZOO navštívili někteří naši redaktoři i před rokem a pořídili pár obrázků.