Na hl. stránku časopisu TlachaPost Zpět na obsah 9. čísla

ROZHOVOR S J.A.NÁHLOVSKÝM

Obsah webu "gym-ul.cz" Zpět na titulní stránku.

 

  Josef Alois Náhlovský vystudoval střední ekonomickou školu a poté ústeckou Pedagogickou fakultu s aprobací český jazyk a dějepis, rok učil češtinu v učňovské škole v Litoměřicích. Je oblíbeným komikem v nejrůznějších pořadech na jevišti i televizi. Osmnáct let tvoří komickou dvojici s Josefem Mladým. Domluvil by se asi anglicky a rusky. V současnosti čte literaturu faktu včetně lékařských knih. Je ženatý, s manželkou bydlí sice ve stejném bytě, ale spíše jako přátelé než manželé. Má rád českou kuchyni, čokoládové bonbóny a modrou barvu. Na chlapa vaří celkem slušně.

Velmi ochotně se s námi sešel a v příjemném rozhovoru s námi strávil celou hodinu.


V podstatě ponecháváme původní slovosled a znění, vyplývající z bezprostřednosti rozhovoru. V duchu se s námi usaďte ve vinárně Blue Café, představte si hlas Josefa Náhlovského a zaposlouchejte se do rozhovoru…

 

J. A. Náhlovský: …byl jsem na plicním nahoře na Bukově a teď jedu do lázní ještě na tři týdny do Luhačovic.

TlachaPost: Když jsme spolu telefonovali ve středu, to s tím zubařem byl vtip, anebo jste byl opravdu na křesle?

N: To jsem tam opravdu seděl, protože mi vypadla plomba a zubař mi tam dal jenom takovou zalepovací, abych mohl kousat - zatím.

TP: Když jsme u těch nemocí, vy jste pověstný tím, že jste hypochondr…

N: To je literární licence Petra Novotnýho, kterej to o mně tvrdí, ale já jsem takovej hypochondr, kterej deset roků nebyl nemocnej. A teď jsem opravdu zamarodil, protože jsem všecko přecházel, teď se to na mě podepsalo tak, že se toho nemůžu zbavit. Byl jsem po nemocnicích, jedu do lázní a snad to bude dobrý. Jinak tomu nesmíte věřit, co vykládá Novotný, to on vypráví, jenom aby osvěžil vystoupení.

TP: Kdyby to vykládal jenom Novotný, ale ani Mladý nezůstává pozadu…

N: (se smíchem) No jo, to vykládá i Mladý, oni se na tom všichni přiživujou.

TP: Jakou nemoc jste ještě neměl a připadá vám tak zajímavá, že byste ji třeba chtěl dostat taky?

N: Ne, to ne, nenuťte mi žádnou nemoc, každá nemoc je strašná věc. Já kromě těch plic jsem v pohodě. Žádný jiný nemoce u mě nejsou. … Ani pohlavní. (dodává lišácky se smíchem)

TP: A ze zubaře strach máte?

N: Ne, nemám. Já mám zubaře kamaráda, Pištu Ivance , já se k němu těšim. On je to Slovák a vypráví mi různý skazky a jinak je to bezvadnej zubař.

TP: A co sport, sportujete?

N: Sportuju, teď právě jedu asi na šest tenisovejch turnajů, takže budu hrát, jen se dám zase dohromady. I do lázní si beru tenisovou výbavu. V Amfoře hraju fotbal, začínáme sezónu teďka v květnu, a budu hrát zatím v útoku jenom tak skromně. Dokonce hraju i hokej za Staropramen Stars a jsem čestný člen Jágr’s týmu. A s Járou budu právě v létě na čtyřech takovejch akcích … sportovních. Jedna je fotbalová a tři tenisový.

TP: Takže s tím hokejem to nemá moc společného…

N: Jo, ale hokej hraju taky, mám výzbroj - komplet všechno.

TP: Už jste dal gól?

N: Nó, už jsem dal několik gólů. Já hraju v útoku, většinou na levým křídle. Hraju s Jirkou Hrdinou nebo s Pavlem Richtrem v jedný lajně. Jsou to profíci, takže to se to hraje, když to oni uměj. (směje se N.)

TP: Myslíte si, že padání hvězd ovlivňuje vývoj společnosti?

N: Podle toho jakejch hvězd. Takový padání politických hvězd ovlivňuje každou společnost, nejen naší ale i ve světě.

TP: Je vám také ráno po dešti líto žížal, když po nich musíte šlapat?

N: Já nejsem buddhista, ale vyznávám to buddhistický učení, že není třeba žádného živého tvora poškodit a zabít, takže i ta žížala má právo na život. Ale jako bejvalej rybář musím říct, že jsem ty nebohé žížalky napichoval na háček a chytal jsem na ně ryby. Teď už teda ryby nechytám a hluboce se za to stydím. Snad mi to ty žížaly odpustěj.

TP: Už to vypadalo, že se stydíte, že už nechytáte ty ryby.

N: No, tak to taky, to je krásnej sport, teď už jsou ale moderní návnady.

TP: Zeptáme se vás jako dějepisáře: Žijete ve dvacátém nebo jednadvacátém století?

N: Nové tisíciletí ještě není, to vím, že bude až příští rok. Ale tohleto je … (zamyšleně), jestli je to jednadvacátý století, počkat od roku 1901 bylo dvacátý století, … já myslim, že to je ještě dvacátý století. Jo, je to správně?

TP: (se smíchem) My se ptali vás, jako odborníka. (Musí se uznat, že si to umí dovodit.J ) Chystáte nějakou oslavu?

N: Ne. Akorát budu vyhlašovat Krušnohorský velkovévodství. S Bolkem Polívkou to budu projednávat právě 18. a 19. června, jestli mě vezme jako vazala ke svýmu Valašskýmu království jako velkovévodu. Zatím budu teda v područenským stavu.

TP: V tom případě navrhujeme ustavení konstituční monarchie, že bychom vás jmenovali vladařem a vy byste nás mohl uznat jako šlechtu.

N: No, to bude složitější s tou šlechtou, to nebude jen tak. Šlechta se bude taky dělat, budou baroni, hrabata, ale to bude jenom výběrová záležitost. Dokonce budeme mít i takovej rytířskej řád, řád žlutýho sluníčka - usměvavýho, protože tady na severu toho sluníčka moc nemáme. Takže to bude takovej trošku ekologickej řád.

TP: Jak jste si představoval život v 21. století před 10-20 lety?

N: No, já jsem právě myslel, že se toho nedožiju. Je ale pravda, že kdyby mi před 10-20 lety někdo řekl Internet, mobilní telefon, případně video, tak bych se asi hodně dlouho smál. Jenomže teďka ten technickej pokrok nabral takovej kalup, že se bojim, jestli to v příštím století ustojíme. Jestli nás to nepřeválcuje, už teď nás to všechno válcuje, že jo. Takže to by mohl bejt brzo nějakej velkej kolaps světovej.

TP: Tedy váš vztah k Internetu je jaký?

N: Pozitivní, samozřejmě, to je velká pomůcka, velká vymoženost. Webovou stránku nemám, ale s Josefem Mladým budeme mít stránku s našimi programy.

TP: Vaše jméno Josef Alois Náhlovský, když se napíše zkráceně jako J. A. Náhlovský, nemá to být podobné s J. A. Komenským?

N: Ne, to není (směje se N.), to je spíš s Jiráskem - Alois. Protože ten taky prznil dějiny a já si taky vymýšlím dějiny - krušnohorský.

TP: Vzal byste si Ilonu Czákovou?

N: Ilona je ze severu Čech, já ji znám, je původně z Mostu, když zpívala s Laurou, tak byla dlouho v Teplicích. No, já k ní mám vztah takovej normální, ale že by to byla typově pro mě holka, to asi ne. My jsme kamarádi, ale není v tom nic…

TP: A myslíte, že ona by vás chtěla?

N: Já myslím, že taky ne. Už se známe léta, ale takovýho mezi námi nebliklo nic. S Ilonou Czákovou ne. (Smích.) To se mi teda spíš eroticky líbí Machálková, ta má pro mě něco do sebe. S Luckou Bílou jsem dobrej kamarád taky a musím říct, že ona je bezvadná. Byl jsem první den v nemocnici, tři hodiny jsem ležel na posteli a přišla mi od ní na mobil zpráva: “Co je, měla jsem o tobě blbej sen. Není ti něco?” Takže ona je určitě spojená s nějakýma nadpřirozenýma silama … nebo má dobrý informace …, ale myslim spíš, no, nechal jsem si to v mobilu, tu zprávu. A potěšila mě, protože pak mi posílala furt dobrý textovky, potěšila mě. Je to strašně hodná holka.

TP: Většinou si ostatní dělají legraci z vás, kdybyste jednou měl natáčet nějaký film, z koho byste si nejraději udělal legraci vy?

N: Ze sebe. Mně to nevadí, já si dělám legraci z každýho i ze sebe. Já už jsem několik nabídek k filmu měl, ale nikdy jsem nedostal takovou roli, která by se mně líbila. Tak si to šetřim, až mi nabídnou takovou roli, která se mi bude líbit. Musí mě to oslovit na první přečtení. Zatím ty role byly většinou ve veselohrách nějaký psychologové, psychiatři potrhlí, a todle. Já bych chtěl něco jinýho.

TP: Takže reklamní spoty …

N: Ne! Do reklamy jsem taky nešel. Měl jsem několikrát nabídku, abych točil reklamu za velmi slušný peníze, ale vyhýbám se tomu - zatím, protože tak špatně na tom ještě nejsem. A když se ta reklama potom pořád opakuje, připadá mi to takový trapný. Některý reklamy jsou úplně blbý.

TP: Jsou reklamy, které se vám líbí?

N: Jsou renomovaný autoři, třeba jako Štajndler, na ten Oskar, takovej ten minisitkom, to je celkem i vtipný. Nebo se mi líbí reklama na tu Dobrou vodu s tím klukem ve špajzu. Mám rád, když je vtipná reklama. Ale je jich opravdu asi … pět.

TP: Pamatujete si text vystoupení nebo improvizujete?

N: S panem Mladým si texty na osmdesát procent pamatujeme a dvacet, někdy i naschvál, improvizujeme a někdy se do toho zamotáme tak, že nevíme kudy ven. Právě proto nás ta práce těší, už jí spolu děláme osmnáct let.

TP: Když jste začínali s Josefem Mladým, tak vy jste byl ten chytřejší, teď jste si to obrátili…

N: Obrátili, protože to nefungovalo, takhle to funguje. On dělá chytřejšího a já jsem ten …

TP: … vtipnější …

N: … jo, vtipnější.

TP: Neuvažujete, že půjdete do Frekvence 1 do pořadu Velké hlavy?

N: Ne ne, mně se ten pořad velmi nelíbí. Měl jsem několik nabídek. Je to na češtinu, ovšem já jsem slyšel pět šest těch pořadů a ani jeden se mi nezamlouval.

TP: Je to už nějakou dobu, v televizi jste říkal, že si necháte udělat v Itálii brýle …

N: Ne, ty jsem viděl v krámě, chtěl jsem si je koupit, ale nekoupil jsem si je. To byly italský, s certifikátem, asi pět kopií takovejch bylo, jmenovaly se Zlo a dobro. Měly jedno velký kulatý sklo a jedno malý kulatý sklíčko a nikdo neví, který je to zlo a který je to dobro. Každej den jinak. Jednou je to zlo velký a jednou je to dobro malý. No, nekoupil jsem si je. Protože se to nedá nosit.

TP: Takže nejste jako Novotný, který sbírá oblečení. Sbírá ho skutečně, nebo to používá jenom ve svých pořadech?

N: On sbírá oblečení bohužel příšerný. Vypadá imrvére jako utrženej od kolotoče. Má to od nějakých firem a tak to skladuje, ale já bych to na sebe nevzal. On má strašnej vkus, takovej bez ladu bez skladu - je schopnej vzít si na sebe všechno a vzít si k tomu kopačky, ono je mu to jedno. Má teorii, že když je osobnost, že mu sluší všechno. Já jsem skrz tu módu takovej střízlivější, Mám jednu firmu, která mě oblíká, je to firma Koutný z Prostějova a mám rád tmavší barvy bez nějakejch excesů, výšivek nebo tak. Spíš normální - klasika. Jinak džínovej program a sportovní oblečení.

TP: Co se vám líbí na ženách?

N: Na ženách se mi nejvíc líbí, když na sobě nemaj nic. (poťouchlý úsměv) Nebo jenom něco, občas. Spodní prádlo se mi líbí. … Ba né, mně se líběj holky, který se hezky oblíkaj. To je vždycky pěkná věc, protože to zaujme na první pohled, a když vidíte holku, která je oblečená opravdu nějak špatně, tak si o ní člověk myslí něco tvrdšího. Stejně tak účesy. Když to někdo používá v televizi jako image, tak to jó - třeba Bára Štěpánová. Ale na venek je lepší klasika.

TP: Máte doma nějaké zvířátko?

N: Ne, nemám. Měl jsem doma psa. Je to devět let. Byl to voříšek, pouliční směs, Lord street. Jmenoval se [žolió forsajt]. Byl asi z osmnácti plemen. Byl velmi inteligentní, chytrý, jak ty voříškové už bejvaj. … Já jsem taky “voříšek”, moje babička byla Maďarka, děda byl Slovák, druhá babička byla Ukrajinka a dědeček napůl Polák. Takže já jsem taky taková směska. Českýho tam taky něco je. Říkám - evropská směska, takhle, středoevropská směska.

TP: Takže ne Krušnohorec?

N: A to je právě Krušnohorec. Tady jsme všichni takový směsky, protože jsme sem všichni přistěhovaný. Tady to byly Sudety, pardón. Po tisíce let tu bylo hodně Němců. … Ještě taková pikantnost, když jsem vydal mapy Krušnohorského velkovévodství, tak ono zasahuje až do Německa a na ministerstvo zahraničních věcí přišel dotaz, co to je za mapy, jestli to není něco nacionalistickýho. Prostě nepochopili žert, ono se to normálně prodává a němečtí turisté si je koupili a vyděsili se, protože i Freiburg a část Německa tam patří.

TP: Takže až teď budete vyhlašovat Krušnohorské velkovévodství, bude to včetně těchto území, nebo to nějak zkrouhnete?

N: Ne ne ne, to bude i s Německem. Slovanské kmeny zasahovaly až k Mnichovu v pátým století.

TP: Chystáte se vydat kromě map také nějakou knihu na toto téma?

N: Chystám, první bude Krušnohorská kronika. Je to v podstatě už sepsaný, jen se to musí převést do knižní podoby. Vycházelo to jako kalendáře dva roky.

TP: Co chystáte v nejbližší době?

N: Připravili jsme s panem Mladým program, který se jmenuje “Tady končí sranda, pánové”. A je to takovej trošku černej humor, máme tam třeba humorné scénky “Jak se chovati na pohřbu” (smích). Má to mít i televizní podobu. Od září budeme točit měsíčně pořad “Na holky se nepíská”, je to o chování se v různých situacích. Zase z legrace braný, v podstatě estrádní záležitost, ale s tematickým záměrem, tak aby to neurazilo. Protože spousta lidí neví, jak se má třeba správně stolovat. Byl jsem teď párkrát v cizině a když vám tam přinesou šest příborů a k tomu rybu a podobně, tak nevíte, co popadnout do ruky.

TP: Když máte hodně špatnou náladu, dělá vám pak hodně problémy vyjít na jeviště a “dělat” legraci?

N: Nedělá mi to problémy, já jsem profesionál. Já to před vstupem na jeviště odložim a po představení se zase do tý blbý nálady vrátím. To pro mě není problém. Ne v blbý, ale v depresivní náladě jsem velmi často.

TP: Z čeho máte deprese?

N: Ze všeho. Já jsem depkařskej typ. Jak jde okolo nějaká depka, už na mně sedí. Já jsem přirozenej hostitel. Jak se toho zbavuju? No, tak různě, mně udělá radost všecko, dobrý jídlo, dobrý pití, hezká holka, různě. (umívá se N.)

TP: Nějakou dietou zhubnout nechcete?

N: Ale já bych chtěl zhubnout, ale dietu ne, protože já, když vidím někde něco dobrýho, tak zapomínám na dietu. To se nedá nic dělat. Dieta je dieta, ale dobrý jídlo je dobrý jídlo. Ono u mě ani na tý figuře moc nezáleží, tam už se nedá nic zlepšit ani zhoršit, to už bude prostě jenom příprava do truhly. (smích) Aby se tam to tělo prostě vešlo - do standardní truhly, aby nemusela bejt nějak naddimenzovaná, to je pak drahý.

TP: Jak vypadá váš běžný den?

N: Když mám večer představení, tak ráno vstanu kolem devátý, dělám dopředu nějaký ty věci, co potřebuju a kolem jedný hodiny většinou už odjíždim a vracím se kolem půlnoci. Když jedu na tři představení najednou, tak tam třeba i spim. Pryč jsem nejdýl týden. Tak to dělám už osmnáct let. (smích) Hrůza.

TP: Už jste toho chtěl někdy nechat?

N: Jó, mockrát.

TP: Co byste dělal?

N: To je právě to, to já nevim.

TP: Šel byste znova učit?

N: Ne, to ne. Já si myslim, že bych na to už nestačil. Doba pokročila, když já jsem učil v těch letech, dneska ty poznatky, musel bych si spoustu věcí samostudiem doplnit. Jestli bych měl autoritu? Jo, to jo. Já jsem měl autoritu. Měl jsem v tomhletom štěstí, že jsem se s těma lidma dohod. Já jsem měl pohodový hodiny. Dokonce takový, že když by ta hodina odpadla, tak oni z toho byli málem nešťastný. Většinou je to tak, že když něco odpadne, tak hurá, že jo. Co si budem povídat. Takže to považuju za ohodnocení svý práce.

TP: Jakou část dějepisu máte nejraději?

N: Já jsem se jeden čas orientoval na japonský dějiny, ale mám rád dějiny starověku, moc mě nezajímá novověk, abych řekl pravdu, už to pro mě není tak zajímavý. Hodně mě zajímaly dějiny vojenství.

TP: Jsou věci v dějinách, které vás fascinují, třeba pyramidy v Egyptě nebo podobně?

N: Jsou samozřejmě věci, které jsou fascinující, já jsem hodně cestoval, tak jsem hodně viděl. To, co dokázali lidi udělat a postavit hlavně v tom starověku, ohromný chrámy, v Indii a jinde …

TP: Myslíte, že jim s tím mohli pomáhat mimozemšťané?

N: Já na ty mimozemšťany, abych řekl pravdu, zatím moc nevěřím.

TP: Nechystáte se na to, že by třeba v dohledné době přiletěli na návštěvu?

N: Přes sci-fi moc nejsem, tyhle věci jdou zatím nějak mimo mě. Já jsem totiž pragmatik, na co se podívám, na co si šáhnu, tomu věřim. Ale je možný, že tady něco bylo. I ta teorie o vzniku člověka už je dneska postavená na hlavu. Když našli lebku člověka homo habilis půl milionu roku starýho a ona je ta lebka podobná tomu dnešnímu a u neandrtálce jsou přitom rozdíly strašný, tak je to divný. Já myslim, že ten vývoj člověka je opravdu podivnej a není to rozluštěný do dneška. No, a i ta Darwinova teorie je nabouratelná z různých hledisek.

TP: Do které země byste se chtěl vrátit nebo se nejraději vracíte?

N: Zemí, kde se mi nejvíc líbilo, byla Austrálie. Připadala mi jako pohodová země. Velmi špatně na mě zapůsobila třeba Brazílie, protože je to strašně nebezpečná země pro Evropana. Je tam strašná kriminalita, nesmíte se hnout z vyznačených teritorií. Například v Riu, když chcete večer jít někam jinam, tak vás přepadnou okamžitě. Trošku lehce mě zklamalo Japonsko. … Jsou to rasisti strašný, tam je to evidentní. Byl jsem tam čtrnáct dní a tam jsou třeba restaurace, který jsou jenom pro Japonce, tam vás nepustěj. Oni mají jakousi podivnou národní hrdost a sebevědomí. Uznávaj jenom Japonce, ani Korejce nebo Vietnamce neuznávaj. Mně tak taky připadli. Jsou kultivovaný, takže to vypadá tak, že se s váma vůbec nebavěj, jen vás tak přehlížej. Tam jsme seděli u stolu a sedělo tam pět japonskejch děvčat a bavily se, jako když tam nejste. Kouká skrz vás na druhou stranu, je to ještě horší než nějaká transparentní nenávist. Jo jo, podivné.

TP: Jaký je váš názor na dnešní školství u nás?

N: No, v dnešním školství se mi to nezdá všecko v pořádku, hlavně finanční ohodnocení učitelů se mi zdá velmi špatný, protože učitelé jsou všude na světě velmi preferováni stejně jako lékaři, protože učitel je doktor ducha. A když budou špatní učitelé, tak celej ten národ půjde do kytek. Navíc feminizace velká …

TP: A co systém vyučování?

N: No, já nevím přesně jak dneska, ale myslím, že jsme měli jeden z nejlepších systémů školství díky panu Komenskýmu, doufám, že se teď k tomu školství vrací. Jinak já mám radši typ tohoto školství než takovej ten pragmatickej jako třeba právě v Austrálii. Myslím ty úzký specializace, kde mají ten jeden tunel a v tom jedou. Sice dobře, ale my zase jedeme po celým světě a u nás mají potom ty lidi větší rozhled. Zase nejsou takový odborníci přímo ze školy jako tam. Pro rozvoj vědy a techniky je to asi špatný, ale pro myšlení lidí to je dobrý. Je to těžký. Jsou to takový rozporuplný věci.

TP: Je dneska mládež “zkaženější” než dřív?

N: Ne, to je furt. Přečtěte si starý římský básníky a uvidíte, že už tam lamentovali nad tou mládeží. Myslim, že dneska jsou ty mladý daleko chytřejší, no. Dneska je patnáctiletej na úrovni osmnáctiletýho před třiceti lety. O tři roky to podle mýho poskočilo. Myslím, že by se věková hranice pro plnoletost měla snížit na sedmnáct let. Jsou to v podstatě hotoví lidi. Na druhou stranu se mi zdá, že je v současný době trochu víc násilí a že to v naší době tak evidentní nebylo. Je to tím, jak se vzdalujeme od války. Ty nový generace už si to nepamatujou a svět k nějakýmu násilí opět spěje. Je to vždycky odtažitostí od doby násilí.

TP: Myslíte si tedy, že se blížíme k další válce?

N: Ne, ale ty lidi už se tak nebojej, jak se toho dřív báli. Ty před námi to zažili a báli se opakování, taky nás v tom duchu vychovávali, ve strachu z násilí. Dneska je spousta lidí jakoby rozškatulkovaná do různých hnutí a triád, skin heads, anarchisti, punkáči, praví radikálové, leví radikálové…, připadá mi, že dřív to tak nebylo. Ale já to neodsuzuju, třeba je to tak pro svět lepší, to se ukáže.

TP: Nejen v této souvislosti by nás zajímal váš názor na drogy.

N: Tak já jsem proti drogám. I když si myslim, že by se to mělo rozlišovat na tvrdý a měkký. A souhlasím s Doudou, že měkká droga je něco jinýho než tvrdá a podle toho by se to mělo i postihovat. Myslím, že tráva není heroin. Já jsem nekuřák, takže já jsem ani tu trávu nikdy nekouřil, poněvadž ta se musí šlukovat a já to neumim, a moje droga, kterou jsme po celý život užíval, je alkohol. Ale to je taky droga, bohužel musím říct, že patří možná mezi tvrdý drogy. Každá generace má něco. Protože byly uzavřený hranice, daly se jiný drogy podstatně hůř sehnat. Dneska je to jiný. Myslím si ale, že ty drogy vedou potom k dalším závislostem. Nedoporučoval bych drogy zkoušet. (říká vážně a rozhodně) Když vidí člověk ty trosky po užívání tvrdejch drog, tak je to varující memento, když si ty lidi píchaj, tak to už je konec.

TP: Přejdeme opět k veselejším otázkám, jakou hudbu máte rád?

N: Mám rád rockovou muziku, hlavně starší kytarové skupiny, třeba “Stouny”. Nemám rád, teda nemám rád - neposlouchám techno, house, protože to mi nic neříká.

TP: Co současné české skupiny, … teď tu byly třeba BUTY?

N: Buty uznávám, protože písničky zpívaj hezký a mají vždycky nějakej vtipnej nápad. František Dobrota, Krtek… to jsou opravdu pěkný písničky. Je to taky muzika, která se mi líbí.

TP: Jaký názor máte na mladé skupiny typu Lunetic?

N: Jestli to je komerčně úspěšný a mají svý posluchače, tak to právo na život určitě má, ale já to neposlouchám. Já ty kluky třeba i znám, z nějakých představení, ale nic mi to neříká tyhlety skupiny, ani ty světoznámý, třeba Back Street Boys, není to muzika mýho stylu. Nemusím to, teda spíš nevyhledávám to.

TP: A co takhle klasická hudba?

N: Čím jsem starší, tím víc se mi líbí. Je vidět, že cesta vede i přes moderní úpravy, protože to osloví i lidi, který by to nikdy neposlouchali. Třeba Šavlový tanec v kytarovým provedení jedný britský skupiny ,to je takovej nářez, prostě skvělý. Každá muzika se dá poslouchat v jistým rozpoložení. Někdy můžu poslouchat dobrou folkovou hudbu a někdy třeba na ní nemám náladu a pak mi i ty texty vaděj. Nemám moc velkej vztah ke country, i když jsem byl u Fešáků dvanáct let, protože je to taková jednodušší cesta. I když někdo říká, že ta cesta někam vede.

TP: Máte rád pořádek?

N: Pořádek mám rád, ale neumím ho udělat. V papírech mám takovej nešťastnej binec, že už pátej rok si řikám, že to uklidim. Ale nelze to uklidit, protože to jsou kopy papírů, ale já zhruba vím, kde co je. Jak to jednou uklidim, tak budu na celej život vyřízenej. Strašný, nedá se se mnou bydlet. … No, tvůrčí nepořádek, to je slabý slovo, je to typickej bordel. (dodává se smíchem)

TP: Co pro vás znamená pohodu a jak relaxujete?

N: Já relaxuju tím, že když mám volno, tak se snažím spát, abych dohnal ten deficit. A pak prostě pohoda je přečíst všecky tiskoviny - noviny, časopisy, odteď i TlachaPost. To mě prostě uklidňuje. Někdy taky koukám na televizní soutěže typu Riskuj a A-Z kvíz. Zkouším si, jestli bych na to ještě stačil.

TP: Jaké filmy máte rád?

N: Spíš jaký nemám rád. Nemám rád americký akční filmy, hlavně takovýho béčkovýho céčkovýho typu, a takový ty, kde na konci všichni tleskaj, jak se to povedlo - to mě může zabít. Jak začnou tleskat, tak končím. Má to pořád stejnej scénář, je tam zachránce, kterej zachraňuje nějaký to děvče nebo něco, … pak vstane, opráší se a jsou zachráněný … a všichni začnou tleskat, tak to jsem na mrtvici, to je na úrovni ruskejch válečnejch filmů.

TP: Co říkáte na německé a rakouské filmy, které nyní zaplavily naše televize?

N: Já na to vůbec nekoukám, já jsem ještě neviděl ani jeden díl toho Rexe, koukal jsem na to asi tři minuty a hned jsem to vypnul. Já na to nemám nervy, na to, jak nějakej pes něco odhaluje. Pro mě je to ztráta času. Když jsem byl v nemocnici, tak tam byli lidi, který si pouštěli televizi furt dokola. Viděl jsem tam díl nějakýho Klauna a ještě něco německýho - Doktor z hor nebo velehor, to je prostě všechno mimo mě. V amerických filmech se na konci tleská a tady končí všichni v objetí.

TP: Máte podobně vyhraněný názor i na české filmy?

N: Já si myslím, že český filmy jsou jedny z nejlepších. Podle mě nedostižnej film je Markéta Lazarová, starší českej černobílej film. Na něj si nedám šáhnout, to je pro mě kultovní film. Měl jsem rád i jiný starší český filmy, ale jejich neustálým opakováním stále dokola mi už taky začínaj lízt na nervy, už je toho moc. Když jsem filmy s Vlastou Burianem viděl pětkrát, tak po šestý už nemůžu. Dávaj to pořád dokola, jsou to sice kvalitní filmy, ale všeho moc škodí. Ale jinak si myslim, že český veselohry jsou velmi dobrý.

TP: Jaký vztah máte k Ústí nad Labem?

N: Abych pravdu řekl, tak myslím, že Ústí nad Labem prochází jakýmsi podivným úpadkem. Podle mého bylo kdysi nejlepší severočeský město a teď že některý ostatní severočeský města jsou progresivnější. Je to možná útlumem pracovních příležitostí ve velkých podnicích - Setuza, chemička, začíná to mít nádech maloměsta. Myslel jsem si, že se to tady v rámci euroregionu trochu rozjede, ale asi jsem se splet. Jestli se to změní? Nevim. Třeba Teplice jsou opravdu zase lázeňský město. No, nevim, uvidíme.

TP: A co snahy posílit sebevědomí nebo sounáležitost obyvatel k městu …

N: No, ústecká společnost je hodně různorodá a hlavně uzavřený komunity, který s ostatními nekomunikujou. Jsem rád, že vznikla iniciativa na obnovu Větruše. To bylo takový letní poutní místo. Tam chodilo na vycházky celý Ústí. Bylo to nádherný, krásnej zámeček. Taky je tu pěkná ústecká zoologická.

TP: Měl byste nějaký vzkaz pro studenty našeho gymnázia?

N: No, já si myslim, že studium bylo to nejkrásnější období mýho života, který mě potkalo, když odhlédnu od všeho, tak to byly nejhezčí roky, hlavně na tý fakultě potom, takže vám všem doporučuju, jděte na vysokou školu, protože tam začíná pravej studentskej život, protože jste dospělí a navíc jste v partě mladých lidí. Do dneška na to vzpomínám. Je to něco, co by si měl každej prožít a hlavně vy z gymplu byste na to měli tlačit, abyste na tu vejšku šli.

Ptali se Špíťa, Téže a Bruto

 

Na hl. stránku časopisu TlachaPost Zpět na obsah 9. čísla

webmaster@gym-ul.cz
© 2000, O.Černý & J.Rudovský

Obsah webu "gym-ul.cz" Zpět na titulní stránku.