Tak to se dělá naprosto
spontánně a nečekaně. Místo klidu a pohody a klídku
o prázdninách jsem si užila se svou kamarádkou nějakou
tu ostudu, nějaké ty trapásky a nějaké ty nehody.
Obyčejně se jezdí do lázní (v našem případě jsme
se vydaly do Karlových Varů) uzdravit či odpočívat.
To jsem měla v úmyslu i já a Jana. Mýlily jsme se -
ale nelitujeme, byla legrace.
Přijely jsme do lázeňského centra. Přivítal nás déšť.
Nevadí. Hned jak jsme si hodily kufry na pokoj, nasadily
jsme kšiltovky, aby nám nezplihly vlasy (no holky,
uznejte tu OSTUDU! ), sbalily deštník a vyrazily. Nejdříve
jsme se chtěly projít a pak zajít na večeři. A protože
obchůdky a obchody byly stále ještě otevřeny a protože
jakožto ženy jsme stvoření zvědavá a oblečení a
kosmetiku milující, vydaly jsme se na průzkum nejen
zboží, ale i cen a mužského pohlaví. Ceny byly vysoké,
zboží dost dobrý - a maskulinum dost překvapené.
Rozhodla jsem se totiž vyzkoušet jednu skvělou mikinu.
Ke zkoušení je potřeba kabinky, že. Jenže kabinka
byla obsazena - čehož jsem si nevšimla, ale s převahou
konstatuji, že on si všiml mne. Vyhrkla jsem českou
omluvu a on zařval ruskou nadávku.
Dalším obchodem byla drogerie. Dovnitř jsem vcházela
bez košíku, ven s košíkem. Nakonec mi bylo divné, že
se nemohu pravačkou podrbat. Košíček jsem šla poctivě
vrátit. Však ho už hledali!
Pak jsme našly dvě stovky. Za ty jsme se přejedly.
Celou noc jsme se hádaly o to, která půjde první na záchod.
Druhý den opět lilo jako z konve. I když musíme uznat,
že s mírnými přestávkami. Hurá na teplé prameny! !
Chcete radu? Nepijte teplé prameny. My jsme po nich
ochraptěly.
V kavárně, kde jsme se stavily na kafíčko, se Janě málem
podařilo zmrzačit dva mladíky, plynně žvatlající němčinou.
Při odchodu se rázně zvedla a shodila na ně věšák.
Dala se na zbabělý útěk, přičemž si málem přerazila
nos o dveře. Tedy - ne že by měla velký nos, ale ono
se nevyplatí spěchat (navíc bez placení, že)!
A také se nevyplatí neposlouchat věrného přítele.
“Pozor, schody!” varovala mne kamarádka se vztyčeným
prstem, když viděla, že jdu jak naprogramovaný robot
(já tomu říkám zadumanost).
“Hm,” stačila jsem ještě odpovědět, ale pak už
se kolonádou rozlehl můj křik a já přistála přímo
uprostřed ulice, k velkému pobavení ostatních. Nevadí.
Do zpráv to nedají!
Zakoupily jsme si lístky na film Johanka z Arku. Tento
trhák absolutně nemohu hodnotit, jelikož jsem ho zhlédla
po požití omamných látek - ne alkoholu či drog, nýbrž
vitaminů. Nedodržely jsme totiž denní dávku a ovocné
zdravé bonbónky konzumovaly po hrstech - což zapříčinilo
výbuchy smíchu, neustálé odbíhání na záchod a
nevrlé pohledy návštěvníků kina.
V den odjezdu přestalo pršet. Sluníčko se vyhouplo
nad vrcholky stromů a starodávných domků, křenilo se
na kytičky a lidičky. Tenkrát poprvé se Jana
zakabonila a pronesla neslušné spojení slov.
Ale všechno zlé je pro něco dobré. Tak třeba já
jsem si v Karlových Varech koupila největší jablko svého
života!
Female
|
