Už celá tisíciletí pronásleduje tu lepší část obyvatel této planety tato osudová životní otázka. Vyskytla se tu už mnohá, někdy i značně radikální řešení. První nápad, tedy praštit volně pobíhající ženu v nestřeženém okamžiku po hlavě kyjem a odtáhnout ji do jeskyně a v případě následné nudy ji zase vykopnout, nebo z ní v hrnci uvařit chutný gulášek, je v dnešní době přece jen už poněkud přežilý. Harémy, tolik oblíbené na blízkém i vzdálenějším východě, jsou v našich upjatých středoevropských poměrech bohužel nezákonné (a mezi námi, pánové, kdo by dneska tolik žravých ženštin uživil, když sami mnohdy nemáme co do huby, neřku-li, a to je už opravdu smutné, na pivo). Naprostá volnost období hippies, kdy prakticky každý souložil s každým, je už také nenávratně tatam. Takže ouvej - zbývá pouze staromládenectví, svatba, nebo vzájemné soužití na tzv. “hromádce” nebo, jak se dříve říkalo, “na psí knížku”. Staromládenecký život má své nesporné výhody. Nemusíte si všude zouvat boty, ba co dím, můžete v nich dokonce i nerušeně spát v posteli, aniž by se vám kdokoli cokoli odvážil vytknout. Domů můžete chodit, kdy chcete, s kým chcete a ve stavu, v jakém se zrovna nacházíte, bez rizika, že vás ráno postihne mravoučná přednáška o tom, jak se máte chovat a co máte a co nemáte dělat. Také postarší drbny v domě vám jsou, na rozdíl od vaší manželky, srdečně lhostejné. Když vám bude doma smutno, pořídíte si psa. Ten je totiž víceúčelový: 1. nejste sám, 2. nemluví, tudíž si ani nestěžuje a co je hlavní, neodporuje! 4. dají se přes něj snadno balit holky.

Na tom, že manželství je jako zlatá klec, tj. ti, co jsou venku, chtějí dovnitř a ti, co jsou uvnitř, chtějí ven /jak tvrdí znalci/, asi přece jenom něco bude. Navíc všechny ženy /a to úplně všechny/ mají v sobě ukrytý nebezpečný slepičí pud. To znamená, že je to dříve nebo později chytne, probudí se v nich majetnické sklony a začnou vést řeči o tikajících biologických hodinách, začnou hrát na vaše city, budou vás líbat, prosit, vydírat, budou vám vyhrožovat, použijí všechny možné i nemožné metody a to by v tom byl čert i ďábel sám, aby vám do roka a do dne nenasadily kýžený chomout. A pak to teprve začne. Vaše svatba bude samozřejmě veliká. Paní tchyně bude dojatá, tchán pyšný (že si tu jejich slípku vůbec někdo vzal), nevěsta bude štěstím (bohužel dočasně) bez sebe a vy - vy budete navždy ztraceni. Svatební noc bude jen malou náplastí na budoucí křivdy. Líbánky uplynou jako voda a pak vám jednoho krásného rána rozradostněná drahá choť tajuplně pošeptá, že je v tom!!!!! Protože máte v této době vymytý mozek (resp. trpíte jeho totální absencí), budete se na očekávaného potomka těšit, budete drahou polovici nosit na rukou i jinak hýčkat a ona vás nakonec při porodu vzteky zmlátí (radím vám, radši tam nechoďte). “Gratuluji, tatínku - máte krásnou holčičku”, řekne hezká sestřička (pokud jste mezitím neomdlel a nemusí vás namísto asistence při porodu křísit). Vy jste šťasten a protože je nutné se vzpamatovat - jdete zkonzumovat svou příslušnou dávku alkoholu. Ale za půl roku už vám to tak krásný nepřijde -naopak zjistíte, že to vaše vytoužené dítě poměrně často podezřele zavání. Po něm ostatně zavání i celý byt. V noci téměř nepřetržitě řve a vřeští hlasem nápadně připomínajícím požární sirénu, takže se vůbec nevyspíte, jste nervózní a v práci máte potíže. Žena toho má také dost a navíc vám už ani to nejdůležitější nechce dát. Vy zatnete zuby, všechna tato příkoří vydržíte nejdéle dva roky, pak si najdete milenku, kvůli ní se rozvedete a všechno začne znovu od začátku.

Společné soužití “na hromádce” je vlastně totéž, ale bez příslušného důležitého dokumentu zvaného “oddací list”.

No tak to vidíte! A proto volám: “Slepice pryč!” Vždyť i my máme právo na život.

MaHulena

Reakce na článek jsou v dalším čísle.

Ženit se, či neženit?