JAPONCI V PRAZE

Image10.gif (92641 bytes)

Jistě víte, že naši školu navštívili naši japonští přátelé. Někteří z redakce (a i někteří z vás) se mohli ulít a vyrazit si hezky na výlet. Já jsem se rozhodla ulít se z těch nejhorších předmětů a písemky, tak jsem si vyjela ve středu do stověžaté Prahy.
Japonce jsem viděla pouze třikrát - dvakrát v autobuse a jednou v restau-raci na obědě. Pan profesor Sobota, kte-rý je jedním z organizátorů této akce i pozdějšího zájezdu do Japonska, dal studentům prakticky volnou ruku - prohlásil, že Japonci chodí pomalu*), tudíž si můžeme jít, jak rychle chceme a kam chceme. Akorát ať se ukážeme na obědě na smluveném místě. Takže jsem ještě s několika skvělýma holkama pro-courala Prahu (no, spíš jsme procouraly obchody), zdrbly jsme školu (ale vůbec ne profesory!). Ale přece jen jsem něco o Japoncích zjistila.
Ano, líbí se jim v České republice.
Ano, Prahou jsou unešeni.
Ano, umí český pozdrav “čau”. (Spíš by ale potřebovali naučit větu “ZA KO-LIK?!”)
Ano, naučili nás i jejich pozdrav. (Vyslovuje se to KONIČIVA.)
Ano, vědí, co znamená anglicky “shit”. Teď to už asi vědí i česky.
Ano, chodí pomalu.
No, zas tak malí nebyli.
Ano, vědí, co se hrálo v Naganu a kdo vyhrál.
Ach, málem bych zapomněla! Jsou velmi štědří. Při cestě do Prahy dali kolovat po celém autobuse cosi, co vypadalo jako pražené housenky namáčené v čokoládě. Když jste se přenesli přes vzhled, dalo se to i sníst.
A rádi by si zašli do české hospody...

*) Skutečně, Japonci šli Prahou velmi pomalu. Důvod byl jednoduchý, vše si důkladně prohlíželi, na Karlově mostě si každou sochu důkladně a ze všech stran vyfotografovali, a tak není divu, že jim cesta přes řeku na Staroměstské náměstí trvala celé dvě hodiny. :-)

Female